Slovinská oblast Jaderského moře má sice jen něco málo přes čtyřicet kilometrů, přesto je ale velmi zajímavá. Mějte oči otevřené. 

Vydáte-li se k moři z Lublaně, první vaší zastávkou bude největší slovinský přístav Koper. Tabule s náz­vem města je dvojjazyčná a pod slovinským jménem stojí italské Capodistria. Italská menšina se zde těší rozsáhlé autonomii a kromě divadel či škol tu fungují i italská rádia. Koper je velmi důležitým přístavem nejen pro Slovinsko, jeho služeb a výhodné zeměpisné polohy využívají i ostatní středoevropské země. Mimochodem, slovinský mi&nistr zahraničí Dimitrij Rupel před lety prohlásil, že by Slovinsko bylo rádo, pokud by Česká republika považovala Koper i za svůj přístav. Vzájemná spolupráce těchto zemí zde má tradici – Češi se podíleli na výstavbě terminálového překladiště či dostavbě železnice spojující přístav se slovinským vnitrozemím. V Kopru najdeme i kus zajímavé historie. Za časů starého Říma se místo jmenovalo Aegido a později Caprea, neboť se rozkládalo na Capraria insula, tedy Kozím ostrově. Na dohled z Koperu směrem na severozápad leží oblíbené letovisko Ankaran. 

Na západ od Kopru se na pobřeží nachází rybářské městečko Izola. Jeho jméno znamená prostě „ostrov“ – stejně jako Koper vzniklo původně na samostatném ostrově spojeném s pevninou jen kamenným mostem. Bylo obehnáno kamennou zdí, jež byla začátkem 19. století stržena a stavební materiál byl použit – tak jako v Kopru – na zasypání průlivu mezi ostrovem a pobřežím. Tehdy také město učinilo svůj první krok směrem k organizované turistice, neboť zde byl objeven termální pramen.

Piran - klenot v koruně slovinského pobřeží. Leží na úzkém mysu, jenž uzavírá severní stranu Piranského zálivu. Stopy benátské architektury jsou zde přítomny stejně jako v ostatních městech navýchodním pobřeží Jadranu, a jejím nejvýznamnějším zástupcem je kostel sv. Jiří (sv. Jurij) s přilehlou kampanilou a křtitelnicí o osmiúhelníkovém půdorysu. Stavba se tyčí na vysokém ostrohu, z něhož je krásný výhled – na sever směrem na italský Terst, za nímž se však znovu tyčí slovinské hory, na severozápad směrem k italskému pobřeží, kde lze za dobrého počasí spatřit v dálce Benátky, na jih přes záliv na chorvatské pobřeží a mys Savudrija, a konečně na východ, kde staré hradby přetínají mys a oddělují jej od zbytku pevniny. Obrátíte-li zraky pod sebe, máte zde Piran jako na dlani. Měšťanské domy s červenými střechami, pyšná radnice s ještě pyšnější městskou zástavou, akvárium a námořní muzeum se zajímavou expozicí a možností výletu na nedaleká odsolovací pole, výtečná restaurace Tri vdove a bílým mramorem vykládané náměstí s bronzovou sochou. Náměstí bylo kdysi zálivem a přístavem, jak o tom svědčí dva navigační sloupy na jeho okraji, mezi nimiž se do přístavu vplouvalo – a to přímo před radnici a skladiště zboží. Dnes zde můžeme obdivovat pomník asi nejslavnějšímu piranskému rodákovi, skladateli a houslovému virtuozovi ze 17. století, Giuseppu Tartinimu.

O kousek vedle ležící Portorož je taktéž oblíbeným a často i turisticky intenzivním letoviskem. Ve srovnání od Piranu to v „Přístavu růží“ skutečně žije. Na turisty se město začalo specializovat od 19. století, kdy byly zjištěny blahodárné účinky slaného bahna z nedalekých odsolovacích polí, odkud se doposud těží.